Braggova rovnice

Braggova rovnice (také Braggův zákon) definuje vztah vlnové délky rentgenového záření a vzdálenosti mezi atomovými vrstvami v krystalu k úhlům, pod kterými se dopadající rentgenový paprsek odráží.^[1][2] Rovnici definoval v roce 1912 britský vědec a nositel Nobelovy ceny William Lawrence Bragg. Braggova rovnice je speciální případ Laueho difrakce.

Braggův zákon se stal mocným nástrojem pro další výzkum vlastností krystalů. Kromě rentgenového záření, u kterého byl jev pozorován jako první, vykazují difrakci na krystalech i urychlené elektrony, protony nebo neutrony. Vztahuje se tedy na všechny druhy záření, která mají vlnovou délku srovnatelnou se vzdálenostmi mezi atomy.

Tento objev umožnil zjištění atomové struktury nerostů i organických látek, například i strukturu DNA. William Lawrence Bragg spolu se svým otcem za tento objev dostal v roce 1915 Nobelovu cenu za fyziku.^[3] Stal se tak nejmladším laureátem Nobelovy ceny za fyziku, neboť ji obdržel ve věku 25 let.